Limity kapacity milovat

Tento článek je přemýšlením nad potenciálními problémy v ustanovování a udržování láskyplných a vášnivých vztahů. Ukazuje možnosti zralé sexuální lásky.

Zamilování

Ve stavu zamilovanosti si druhou osobu do určitého stupně idealizujeme, to se týká partnerových fyzických, sexuálních a osobnostních rysů, máme zájem a respekt k jiným – partnerovým hodnotám a intenzivní touhu po sexuální intimitě a emoční blízkosti a po společném sdílení zkušeností s okolním světem.
Toto je v kontrastu např. k situaci, kdy má člověk obavu z odmítnutí druhým, které by pro něj znamenalo velké znehodnoc ení sebe nebo k situaci, kdy člověk hlídá zda s ním partner špatně nezachází či ho nepodvádí.
Počáteční idealizace se nezbytně posune k uvědomění si nedostatků druhého a tedy k jiným aspektům interakce, kde je zahrnut obraz druhého s jeho klady i zápory. Nashromáždění uspokojivých zkušeností, intenzivních momentů ze společného života, které obohacují vztah v sexuální, emoční a hodnotové oblasti, vede k hlubokým pocitům uspokojení z lásky dávané a přijímané a toto vytváří pocit osobní ho významu a bohatství a vede k přeměně zamilovanosti do lásky, která je stabilním vztahem.

Zájem o život druhého

Schopnost milovat zahrnuje zájem a zvědavost, týkající se života milovaného člověka, jeho emoční zkušenosti, osobní historie, ideálů a aspirací – je to nekonečný zdroj stimulace a růstu vlastní životní zkušenosti. Zájem o život a emoční vývoj a růst člověka, kterého milujeme, je zdroj osobního obohacení.
Pokud zvědavost a zájem o druhého chybí, můžou nastoupit pocity nudy ve vztahu, vztah bývá posuzován z hlediska toho, kolik jeden od druhého dostává.

Základní důvěra

Druhá charakteristika kapacity pro zralou lásku je přítomnost základní důvěry v partnerovu empatii se sebou a dobré úmysly s druhými. Korespondující kapacita je svoboda být otevřený k sobě, včetně slabostí, konfliktů, odvaha vyjádřit potřebu pomoci a porozumění vlastním pochybnostem v situaci krize týkající se konfliktních aspektů sebe. Tato odvaha říci si o pomoc souvisí s důvěrou, že druzí porozumí a budou tolerovat určitou nejistotu a křehkost a že láska nebude pociťována negativně jako slabost a odhalení zranitelnosti. Tato kapacita zahrnuje vnitřní bezpečí, které pochází od rané dostatečně dobré mateřské péče.
Je potřeba, aby tato schopnost otevřenosti a poctivosti byla vzájemná. Aby se oba partneři cítili volní v „odhalování“ sebe , resp. ve sdělování svých pocitů, vnitřních popudů. Toto přispívá k růstu jak individuality, tak páru.

Kapacita pro autentické odpuštění

Pro fungující vztah je potřebná schopnost odpustit, schopnost odpustit chování , být schopen/a/ začít opět s důvěrou po vážných konfliktech a dočasném agresivním jednání.
Takovou kapacitu pro důvěru je potřeba odlišit od popření agrese a špatného zacházení ze strany druhého, tedy od přílišné submise a nerealistického pohledu na vztah, kde důvěra není v druhého člověka, ale ve fantazijní vztah, který nekoresponduje s realitou. Tento vývoj obvykle souvisí s nemožností si užívat osobnost druhého a pravdivě se zajímat o zkušenosti druhých.
S důvěrou souvisí také schopnost sdělovat druhému své pocity, zranění a to bez obviňování druhého. Je to subtilní, ale zásadní kvalita otevřené komunikace, která zahrnuje důvěru v druhého člověka: „Potřebuji ti sdělit jak se cítím – tak jak se to stalo, protože věřím, že jsi mě nechtěl zranit a ty potřebuješ vědět, že já toto cítím.“ Toto je odlišné počínání na rozdíl od postoje: „Podívej se co jsi mi udělal.“ A chronické tendence vyvolávat v druhém pocity viny. V tomto případě jde o odklonění vlastního přísného svědomí na partnera a také o vyjádření nevědomé viny za možnost šťastného partnerského vztahu. Kapacita pro odpuštění souvisí s poznáním vlastních agresivních sil /zdravá agresivita je nutná k životu/ a s důvěrou v nápravu vztahu.

Pokora a vděčnost

Zralá láska obsahuje prvky pokory, pocity vděčnosti za existenci druhého, za obdrženou lásku, za možnost „závislosti“ na druhém člověku. Dále také možnost akceptace neurčitosti odvozené z možného budoucího vývoje reality, která může způsobit změny ve vztahu. Zralá láska zahrnuje přijetí základní potřeby druhého, plně zažívat v životě radost.
Pokoru je nutné odlišit od nezdravého závisení na vztahu, kde již není na lásku odezva.
Pokoru je možné považovat za protiklad sexuální vášně a bývá v souladu s realistickou sebeúctou.

Společný ego ideál – společný životní plán

Společný životní projekt, společný ego ideál – představa kam směřovat, je základní aspekt vztahu. Společný ego ideál se vytváří párem v průběhu společného času, bytí. Je to základ pro pokračující práci na jeho vývoji a přežití při nesnázích.

Zralá závislost

Zralou závislost je potřeba odlišit od přílišné submise. Jde o lásku k druhému spojenou s pocitem vděčnosti za lásku obdrženou, přijímanou, je spojená se smyslem pro určitou zodpovědnost za druhého, za spokojenost, úspěch v životním plánu a štěstí druhého.
Důležitý aspekt zkušenosti se závislostí na druhém, jako komponentou zralé lásky, je kapacita nechat druhé o sebe pečovat v situaci např. vážnější nemoci, či v situacích vzbujících obavy, bez pocitu nedostačivosti, studu či viny. Je to možnost být držen láskou druhých aniž by byl ztracen pocit - být součástí páru, tolerance vlastních slabostí, stejně tak jako slabostí druhého, stejně tak oddanost při potřebné péči o druhého.
Když bezpečný mateřský vztah byl nedostatečný, můžou zmíněné situace vést k pocitu ponížení a nedostačivosti.
Ochota pomoci druhému, stát při něm, je méně dramatickým vyjádřením výše zmíněného.

Sexuální vášeň

V odborné literatuře se o vztazích často píše následující: Intenzivní počáteční sexuální touha a erotická vášeň v životě bývá nahrazena klidnějším a hlubším emočním vztahem, ve kterém sex je méně důležitým a přátelství nahrazuje dřívější idealizaci.
Pokud se sexuální touha v průběhu života výrazněji zmenší nebo zmizí úplně, pravděpodobně jde o nevyřešené nevědomé konflikty týkající se celé historie vztahu páru i jednotlivce. Ty bývá možné postupně pojmenovat a řešit.

Akceptace ztráty, žárlivost a ochrana hranic

Říká se: Jestliže miluješ, ponech volnost. Toto vyjadřuje přirozenost lásky, která zahrnuje oddanost druhému s poznáním, vědomím, že druhý je svobodnou bytostí, a nikdo nemůže být tlačen, či ovliňován pocity viny, aby miloval víc než je přirozené. Tedy ve vztahu je smysluplné očekávat, že láska a oddanost má odezvu. Jestliže od milovaného člověka nepřichází odezva, neodpovídá na lásku, není ji schopen, pak pro spokojený, naplněný život je dobré, aby toto bylo akceptováno a jedinec přijal konec vtahu. Toto znamená nemít pocity viny, když jsme byli druhým ve vztahu zraněni, zanedbáváni, či bylo s námi špatně zacházeno. Souvisí to i s možností být si vědom, že to co na nás dopadalo od druhého, je součástí jeho osobnosti.
Výše uvedené není možné, když není dostupná vlastní agresivita, která by chránila hranice vztahu proti intruzi – zásahu zvenčí. Kapacita žárlit v přiměřené míře je normální ochranná funkce.
Nedostatek žárlivosti může být způsoben pocity viny za uspokojivý sexuální vztah. Např.: Muž, který měl přísného otce, se ve svém dospělém životě dostane do situace, kdy jeho blízký přítel svádí jeho ženu. Ke svému příteli je tolerantní, nijak se neohradí a na svou ženu také vztek necítí – popře ho. Adekvátní vyjádření agresivity v takovém to případě naopak situaci prospěje a vztah ochrání.

Láska a truchlení

Pozitivní vývoj po ztrátě milovaného člověka nastane, když ztrátu zpracujeme. Když projdeme bolestnou emoční prací, truchlením a uvědomíme si plnou hodnotu ztráty milovaného partnera, blízkého člověka , může přijít prostor pro další vývoj, pro další lásku. Život pak může jít dále...

Zpracováno podle článku: Otto F. Kernberg: Limitations to the capacity to love, The International Journal of Psychoanalysis, Vol.92, Issue 6, pp.1501-1515, Dec. 2O11.

PhDr. Luciena Metalová
klinický psycholog a psychoterapeut

Další články:

• Větší šance pro spokojený vztah
• Zdravé sebe prosazení v našem životě
• Osm věků života
• Psychologický rozbor pohádky O železných kamnech
• Psychologický rozbor pohádky O Janu Ježkovi
• Psychologický rozbor pohádky O husopasce
• Psychologický rozbor pohádky Ďábel se třemi zlatými vlasy