Zdravé sebe prosazení v našem životě

Během života potřebujeme naplňovat své potřeby, realizovat svá nadání, schopnosti, předpoklady, abychom byli spokojení a mohli pak také předávat dobré druhým lidem. Prosazujeme se v zaměstnání, ve vztazích, v činnostech ve volném čase.

K seberealizaci nepatří tedy pouze práce, koníčky, ale také vytváření dobrých vztahů, rovněž přebírání zodpovědnosti za sebe.

Ve všech zmíněných oblastech se prosazujeme. Kde je hranice v naší seberealizaci, kam až můžeme zajít? Náš přední psychoanalytik, doc. Mikota, říká, že bychom se měli prosazovat tak, abychom neubližovali druhým …

Neprosazujeme-li se, má to své důsledky nejen ve vnějším světě, ale především v naší duši. Přinejmenším narůstá nespokojenost, podrážděnost, hromadí se napětí.

To co nás v životě vede, je tzv. Já ideál, tedy představa, jací bychom chtěli být, co vše bychom chtěli dosáhnout, jak bychom chtěli žít. Rozpor mezi tím jací právě nyní jsme a jací bychom chtěli být nás motivuje. Neznamená to, že nejsme dost dobří, ale že na sobě celý život pracujeme, chceme se vylepšovat.

Když chceme v životě něco dokázat, znamená to postupování krok za krokem, postupné učení se, růst, jinými slovy: „šplhání do kopce“. Nelze hned „skočit na vrchol kopce“ bez opravdového úsilí, přijetí reálných schopností a chyb. Odcizili bychom se tak svému „pravému Já“, tedy sobě samému.

Našemu vývoji napomáhá také soutěživost, konkurence, která nás podporuje abychom šli dopředu, prosazovali se, rozvíjeli své schopnosti. Soutěživost napomáhá rozvoji každého jedince, obdobně je to tak i v celé společnosti. Za totalitního, socialistického režimu jsme měli stále stejné politické strany, které měly svou pozici jistou, nemuseli se příliš snažit. Soutěživost nebyla podporována a společnost se také vyvíjela pomaleji, za ostatními svobodnými zeměmi západní společnosti jsme zaostávali.

Když jsem ještě studovala psychologii, vedl nás jeden z asistentů při provádění pokusu či cvičného výzkumu. Měli jsme dvě skupiny žáků, které obě prováděly stejné úkoly. Jedna skupina soutěžila, druhá nikoliv. Skupina, která soutěžila, podala lepší výkony.

Přiměřené je, že chceme být lepší, nezdravé by bylo, kdybychom nesnesli úspěch druhých. Obdobně většina z nás bude prožívat určitou závist, jestliže někteří budou mít výhody, které bychom rádi měli sami. Normální je, že si tyto výhody přejeme pro sebe, nepřiměřené pokud bychom je druhým upírali.

Když dozrajeme a nepotřebujeme být již jen jedinečnou výjimkou, prožíváme se jako součást širšího celku, rozšiřuje se naše vědomí o další témata života a světa, přijímáme zodpovědnost za sebe a konstruktivně se snažíme mezi druhými uplatnit. Jestliže si dostatečně věříme, respektujeme sebe a stejně tak respektujeme druhého člověka. Cítíme se v jedné rovině s ostatními, nemusíme se cítit být nad druhými ani pod druhými. Tento postoj v dospělém životě vystihuje jedno rčení – a sice : „já pán – ty pán“.

Pro naše zdraví je potřebné abychom se prosazovali, šli za svými možnostmi, a to za přizpůsobení se vnějšímu světu. Toto přizpůsobení neznamená omezení svobody našich emocí a myšlenek, ale umožňuje, abychom nebyli sami a mohli sdílet život s druhými.

PhDr. Luciena Metalová
klinický psycholog a psychoterapeut

Použitá literatura:Horneyová,K. /2000/. Neuróza a lidský růst. Kleinová.M./2005/.Závist a vděčnost.

Další články:

Kontakt

Tel.: 723 032 591
Můžete mi také poslat zprávu.
luciena.metalova@seznam.cz

Jak se dostanete do ordinace

Mapa

Sluštická 1810000Praha 10 - Metrem trasa A do stanice Skalka, odtud cca 5 min pěšky - viz Interaktivní mapka.
Možnost parkování.

Způsob úhrady

Klientům VZP [111], VoZP [201], ZPŠ [209] a Pojišťovny VZP, a.s. [333] hradí běžnou péči pojišťovna.

V ostatních případech je cena konzultace 700,- Kč.

Konzultace trvá 5O minut.